čtvrtek 23. dubna 2015

"orienťák" ve Vratimově

Závod s názvem Jakubův lesní běh Důlňákem měřil necelých 8km dle propozic, ale někteří z nás to umíme i za méně a dnes si povíme, jak na to. Kanárkově žluté dresy našeho týmu přitahují odjakživa velkou pozornost, kterou jsme si vydobyli již na startu a všichni fotografové jsou vděční za každý náš úsměv do objektivu. Někdo používá pro vyloudění rychlého úsměvu slovo "sýr", my v Pepa teamu "zkratka". Rekordní účast na tomto závodě pořadatele očividně potěšila, bohužel všechny rady před závodem jsme nemohli v takovém davu slyšet, jedna z nich byla, že na trati nejsou kromě šipek žádné kontroly, nebo lidé, kteří by nás měli navigovat. 

bylo nás 6
Po tichém startu se rozkutálí dav běžců z mírného kopce, postupně nabíráme rychlost a závodí se od prvních metrů. Na prvním kilometru se už tvoří malé skupiny, jen náš Jarda je solitér, kopce, vítr, nic mu není překážkou. Dotáhnout se na něj v prvních kilometrech je vždy boj, jenže je to opět ten kanárkový dres, který vás dráždí a chcete se před něj dostat. Ještě že Rosťa má v oblibě zelenou barvu, jinak by nás uštval. Na cca. 2.km jsme už vykroužili půlkruh, jenž nás zavedl do lesa, který jsme do teď obíhali po místní silnici. Pěšinka je v lese široká a bez překážek, mírně se vlnící, aby nikoho nenechala spát v monotónním tempu. Zde již postávají fanoušci a fotografové, blížíme se k místu, kde jsme startovali. Pro tentokrát se však vydáváme opačným směrem a to do táhlého kopce, v kterém nás "popohání" protivítr. Ale co to! Dostává se přede mne opět žlutý dres, tentokrát je jeho nositelem Lukáš, zkouším se ho chytit, jenže v tom kopci je to dost náročné, a tak se po chvíli stáhnu a držím snesitelné tempo. 

a za chvíli hurá do bludiště
Každý kopec jednou skončí, v tuto chvíli mám za sebou už velkou skupinu, kteří mě chtějí rozdupat a hlavně předběhnout. Radim se objeví vedle mě, který by rád dopředu, jenže z kopce se mi běží lehce a ani levá nebo pravá strana cesty není ideální. Malé zatáčky si s námi hrají, jsem hlavním tahounem celé skupiny cca. 6 běžců a už mě to vysiluje, a tak se trhám a utíkám za Lukášem, který taky není sám. Přetahování se o pozice pokračuje jen chvíli, najednou se vrháme vpravo po stezce kolem zahrad, která se následně zúží na vyšlapaný chodník mezi plotem a keři. Něco mi tu nesedí, jenže čas na uvažování není, to už běžíme v lese, Roman Slowioczek zaútočí a bere nás zleva, zprava, snažím se ho držet, jenže teď už pobíháme lesem jako zmatené srny, co pojedly mladou řepku. Žádná stezka, jen poskakujeme mezi ostružinami a popadanými stromy. Jakmile se ocitáme opět na lesní rovince, jsem hned veselejší, do cíle už přece zbývá cca. 1km. Skupina se trhá, předbíháme se, než se mezi námi ocitnou běžci, kteří vedli závod od startu. A tady je nám všem jasné, že je po závodění. Všichni se dobelháme do cíle, ale radost je pryč. Po celou dobu závodu byla trasa výborně značená, pouze v inkriminovaném místě prý stála paní, která nás gestem naváděla mimo trasu. Já si nikoho nevšiml, držel jsem se těch přede mnou, údajně nás tam stáhl mladý klučina, který byl na čele a my jako slepí, běželi za ním. 

v cíli s Michalem? To by bylo něco

Rychlý závod to mohl být a také byl. Rosťa, Lila a Eva šli zaslouženě na bednu, Lída Šokalová s Jardou brali aspoň cenné body a my tři opičáci - Radim, Lukáš, Rob si na příště vytiskneme mapu! Moc pěkný závod, který měl rychlé pasáže a dalo se zde dobře udržovat v solidním tempu, zkusíme to příště třeba v Jablunkově. 

rychlé holky!
Oficiální výsledky zatím nejsou k dispozici ( nedivím se pořadatelům a za zmatky se omlouvám(e) )
Fotogalerie od dědka z Havířova zde a pak ještě zde atletika FM. 

A zde je výsledek našeho bloudění

Žádné komentáře:

Okomentovat